Zkracuju si čekání v čekárně u mé praktické lékařky... Paní mudr. doc. a kdoví co ještě je vychrtlá peroxidní blondýna s téměř průhlednou kůží a zmalovanýma vykulenýma očima... Pokaždé má precizně zamotaný drdol a dlooouhou ofinu ála tři chlupy. Je to nějaká francouzska, takže má i její čeština nosovky a to zní fakt příšerně. Je až moc sebevědomá a taky drzá. Při podávání ruky mám pocit, že v těch prosvítajících vystouplých žilách stisknutím přeruším průtok krve nebo jí tu ruku rozdrtím, přestože ta moje není o moc silnější. Ale když já ráda pevný stisk! Ona mi totiž určitě vytmaví, proč jsem se minule nedostavila aniž bych zavolala s omluvou. Už se to totiž stalo podruhé! A když se to stane i potřetí, tak co? Dostanu černý puntík? A nejvíc jí zajímá, co mi bylo a jak se mohlo stát, že jsem nedorazila a co mi bránilo v tom oznámit to předem.... Že jsem zapomněla, říct nemůžu, to by se asi paní docentka propadla do země a dala by mi ještě poznámku! No a jak tak čekám a čekám tak zjišťuji, že už je půl jedné, přitom jsem byla objednaná na půl šestou..... Ajaj docentko, nějak nestíháš!
Bonjour! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář, ráda si přečtu Vaše názory či podobné zkušenosti :)