To je tak, když poznáte krásného člověka...

... je krásný od hlavy až k patě, je krásný i tam uvnitř. Není dokonalý, je krásný. Jenže vy pátráte a pátráte až narazíte na černou díru, ve které je úplné prázdno. Není velká, ale ta její nefunkce je celkem podstatná. Stačí se trochu víc ptát a více naslouchat a tu díru objevíte po tom, co ten doposud krásný člověk vysloví věty typu: Ty si zasloužíš někoho lepšího. Nikdy jsem neměl pořádej vztah. Ty víš, jak to mám se vztahama. Ale to neni rande. Už jsi o nás někomu řekla? Nechci ti ublížit... Jenže ten ON vás zvláštním způsobem přitahuje a vy na ta jeho pravidla přistoupíte. Hrajete jeho hru a hledíte na to, jak sám porušuje pravidla, která vašemu vztahu nastavil. Ve zprávách Vás oslovuje zlato drží za ruku a zajímá se o vaše problémy (nebo se jen snaží, aby to tak vypadalo) a občas plácne nebo provede něco, co se neslučuje s těmi jeho důležitými pravidly. No a pak v tom máte bordel....

A já v tom mám bordel! A tak si držím odstup a nechávám mu tu jeho vysněnou volnost a ono to funguje! Zkrátka mi to nevadí, tak jak by mi to za normálních okolností vadit mělo. Asi to bude tím, že na vztah se vším všudy nejsem připravená. Mě spíš děsí to, až na něj připravená začnu být. To teprv bude pohroma... Ale zatím nejsem a užívám si tenhle volný vztah (jak já tohle slovní spojení nenávidím)... Tahle věc tímhle panem nedokonalým se děje teprve měsíc a já se rozhodla nepřemýšlet nad budoucností. Zkrátka co se má stát se stane. Takže žádné květiny ani pozvání na oběd se tedy nekonalo a nejspíš ani konat nebude, ale za tu volnost, kterou když jsem s ním cítím to stojí... Ale až mi tenhle způsob začne nedejbože ubližovat, jsem připravena to ukončit. Jedno vím určitě, on mi neublíží. Jednak toho není schopný a i kdyby náhodou byl, nedovolím mu to. V těhle záležitostech bych měla být silná a to taky budu. Žádné fňukání proč mě nemiluje se nekoná a konat nebude :) Není přece jediný na světě.... i když teď momentálně ano, jelikož chuť na nekonečně mnoho známostí nějak nedorazila...