V jednoduchosti je krása

Snad vás nevyděsila atmosféra mého blogu... Je tu trošku pochmurno... Ale pro ty, co zastávají názor, že v jednoduchosti je krása, to může být vyhovující :) Já s tímto rčením sympatizuji a naopak se děsím přeplácaných šíleně barevných vzhledů blogů, ve kterých panuje především chaos. Podle volby barev se dá odhadnout, jakou má člověk náladu a zda je to introvert či extrovert, pesimista či optimista apod.... Vzhled mého blogu ve mě vyvolává pocity vyrovnanosti a pořádkumilovnosti. Mohu také prozradit, že jsem slabší odvar puntičkářky. Tuto vlastnost jsem zdědila po svém tátovi a bohužel není jedinou....

Rodiče se rozvedli, když mi bylo 14 a oba se změnili... Máma začala být konečně šťastná a táta se mohl konečmě legálně věnovat svým milenkám. No jo no, brát se ve dvaceti po půlročním vztahu, to by byla moje smrt. Ale co, je jiná doba a já tomuhle přece vůbec nemůžu rozumět! Ze mě se od té doby stala stále bojující osoba a z mé mladší sestry rebelka. A kdo tu rebelku vždycky zkrotí? Přece její starší sestra :) Všechno jsem si ve svém krátkém životě "vybojovala" sama a sestra si jen jede po vyjetých kolejích. I v jejích devatenácti letech je stále brána jako ta mladší a méně schopná a tak jí se vším všichni pomáhají. Jenže v mém případě to nikdo nedělá a nedělal. Proč? Protože já po rozvodu žila s tátou, který pro mě nehnul ani brvou a naproti tomu já se o něj starala jak o malé děcko, zatímco sestra odešla s mámou k jejímu příteli (nynějšímu manželi). No a maminka všechno zařídí, koupí, vyřeší. A víte co? Jsem ráda za tu lekci :) A ráda budu své setřičce v životě nápomocná, vždyť od toho přece starší sourozenci jsou, nebo ne?

Jo a co se týče těch zděděných vlastností po tátovi - jaké je to být nevěrný jsem si jednou zkusila a bohatě mi to stačilo... Narozdíl od něj jsem samostatná, takže to také zděděno nebylo... Takže teď po tom několikaletém vývoji mám po něm jen příjmení, oči a prsa :D Díky, tati :)