Jak začít...

... zřejmě představením se! Jsem mladá bohužel pracující slečna, která má v současné době jen svoji příšerně nudnou práci a pár přátel nepřátel... Přestože první věta nepatří k těm optimistickým, optimistkou ve skutečnosti opravdu jsem. Nebo přesněji řečeno: pesimistický optimista. Znáte to... Když se má něco povést, musím předvídat to nejhorší, abych byla ve finále mile překvapena. Čistokrevní optimisté mají dle mého názoru občas problém s oddělením reality od snů. Naproti tomu pesimisté svým neustálým fňukáním deptají lidi kolem sebe. Teď jsem to možná trošku zveličila, ale to jen proto, aby bylo jasné, jak na tyto rozdíly hledím já.

Jednoho krásného dne si moje pesimistické já řeklo Jsi docela v háji a to optimistické já prostě jen našlo pomoc. Konkrétně odreagování se. No a vznikl tenhle blog :) Chvíli jsem měla chuť pro úvodní článek s názvem Příběh obyčejného šílenství, ale pak mi došlo, že to se mnou není tak zlé... Zkrátka mě baví psát. Ne, nestudovala jsem žurnalistiku a ani nepracuji jako novinářka (to bych totiž rozhodně neoznačila své povolání na nudné), jen mě baví psát. A malým bonusem je to, že mi psaní pomáhá.

Že bych o sobě měla říct víc? Vše se dozvíte postupem času v jednotlivých příspěvcích, nicméně pár podstatných osobních informací by se hodilo. Mladá slečna - 21 let. Tedy ještě ne, až za 17 dní. Sakra a já si takhle hloupě přidávám!!! Pomalu, ale jistě mi táhne na 30 a stále jsem nepoznala, co je to ten opravdový život. Co se týče mojí příšerně nudné práce... Hádejte.... Ano, kancelářská krysa v celé své kráse (tu krásu berte s rezervou). Pracuji jako asistentka v jedné nejmenované kanceláři... Setkávám se převážně s advokáty, exekutory, koncipientkami a exekutroskými kandidáty... Že to zní důležitě? To možná ano, ale pravdou je, že já jsem stále jen ta asistentka a ti lidi s nosem nahoru mě občas nehorázně....... štvou bude stačit. Občas se musím poprat se svými myšlenkami na to jak použít pěst a nasadit milý úsměv Ano, pane magistře...

Další významnou součástí mého života je vnímání opačného pohlaví. Z jednoho rozhodu, kterým jsem ukončila dvouletý vztah plný.... prázdný dvouletý vztah..... Tak prázdný, že i těchto pár slov je pro něj škoda... Zas až tak příšerné to nebylo :). No a teď se rýsuje něco o čem vím, že se nikdy

nevyrýsuje... Přesto je to prostě fajn! Žádné závazky, jen něco, s čím neumím pracovat....

.... ale o tom někdy příště :)